Sacramento

Z Bakersfieldu vyrážíme po snídani, první hotel se snídaní, (miluju snídaně na hotelu) do Sacramenta. Hotel tam byl asi nejhorší ze všech, kde jsme byly ubytované, ale na fotkách byl úžasný bazén, který to měl všechno vykompenzovat a ráno opět snídaně, už od 6 hodin, což se nám hodilo, protože jsme v 10 hodin musely vrátit v San Francisco na letišti auto. Po ubytování jsme se vydaly do toho božího bazénu, po té dlouhé cestě za volantem jsem se těšila jako malá, že nás to osvěží nejen před večerní procházkou do centra. Bazén, nejenže nevypadal zdaleka tak jako na fotkách, ale byl plný dětí a okolo leželi jejich Hispánčtí otcové, kteří se nedočkavě dívali, až se svlékneme do plavek. Bylo to až odporné, takže jsme se otočily, daly si na pokoji sprchu a vyrazily do města. To nám doslova vyrazilo dech a byly jsme šťastné, že jsme překonaly únavu a vydaly se právě do historické části. Byly jsme svědky parkování starých muzejních vlaků, které byly vystaveny venku a právě k večeru je vraceli do hangáru na otočné plošině. Západ slunce vše zalil do barev a náš sentiment stoupal o to víc, že to byl poslední večer. V ulicích hrála hudba, lidé se bavili. Pouliční umění i nevšední obchůdky nabízely zážitky. Daly jsme si pizzu ve staré americké bizár restauraci, kde byly různé opravy učiněny lepící páskou, dětská židlička a koberce pamatovala ještě Lincolna a kluk, který tam měl za úkol utírat stoly šudlal neohrabaně dokola umytý snídaňový bar. Obsluha i pizza byli ovšem fantastické. Byla to skvělá tečka za naším výletem.

Ráno po snídaní jsme skoro dvě hodiny jely na letiště vrátit auto. Navigace nás nechala těsně před cílem ve štychu, protože řekla, že jsme na místě. Cedule Return car zmizely a já se tam různě motala a moje vzteklost stoupala. Vydala jsem do poslední možné ulice a naštěstí to tam bylo. Poděkovaly jsme autu za skvělou službu a ochranu, najely jsme přes 2000 mil a vyrazily na náš terminál. San Francisko bylo opět chladné, takže Baru si vyměnila šaty za legíny a mikinu ještě v autopůjčovně. Daly jsme si poslední kávu, která byl odporná a bylo nám z ní dost zle, ale Coca Cola to zachránila. Pak jsme nasedly do letadla. Tentokrát se nám nepoštěstilo mít tři místa pro sebe, opět to byly třikrát tři sedačky. Měly jsme krajní a prostřední, k okýnku se usadil starší pán, který si chtěl povídat a stále kašlal. Pak mě poprosil o lék na bolest hlavy. Dokola si sundával brýle a otíral si oči kapesníkem, který si pak prohlížel a naříkal u toho. Bylo nám z toho trochu zle. Jenže on zvyšoval obrátky a začal si jakoby celé oko otírat těmi kapesníky, různě je překládal a když se ho pak letuška ptala, co si dá k pití a on se tím okem na ní podíval, myslely jsme, že ho budeme mít v klíně. K večeři jsme dostaly cherry rajčátka, ale já je nemohla pozřít, připomínaly mi tvarem to jeho oko. A celkově jsem těžce vůbec něco do sebe dostávala. On mi totiž iniciativně odklopil stolek tou rukou, se kterou se hrabal v tom kapesníku, takže když odešel na WC jsme vše dezifikovaly. Určitě nebyl zlý, dokonce byl milý, ale nějak toho na nás bylo moc. Byl to dlouhý čas, který jsme naštěstí prospaly. 

Při přistání v Turecku jsme zjistily, že náš let do Prahy bude opožděn. Pak vystrašená matka, které se tam zatoulalo dítě. Naštěstí se velmi rychle našlo. 

Objevily jsme krásnou relaxační zónu a v ní dvě místa. Uvelebily se a snažily usnout. Jenže dětské hřiště, které bylo nalepené u odpočívadel nám to nechtělo dopřát. Asi nějaký Turecký model. Únava mě i přes dětský křik přemohla. 

Baru si psala deník nejen o naší cestě, ale i tom, jak realita neodpovídá většině senzacechtivých článků a videí. Více než nefungující sociální systém v Californii, který generuje v ulicích bezdomovce, narkomany a blázny nás překvapil úpadek celé slávy Hollywoodu a Las Vegas. Neopečovaný chodník slávy jakoby to celé demonstroval. 

Přesto v nás převládá pozitivní pocit z různorodosti, pestrosti a svobody. Jsme vděčné, že jsme mohly alespoň na pár dní být součástí dechberoucí přírody Californie, Arizony a Nevady. A nebrat žádné spolucestovatele se ukázalo také správné, protože takovou cestu si užijete jen s někým, s kým můžete sdílet naprostou intimitu.